Už je líp?

Občas se mi nálady prostě mění jako na houpačce a stačí k tomu opravdu málo. Tentokrát k tomu stačily tři věci: večeře s přáteli, děti a nákup v obchoďáku. Začněme ale popořadě. 

Včera jsme měli s mým drahým noční rozhovor. Tak nějak ve mě vybujelo všechno to nahromaděné, jak jsem si naivně myslela, že to tady bude o něčem jiném a tak dále. Více podrobně se můžete začíst v mém předchozím článku: http://maky-on-themove.blogspot.com/2022/05/vitej-zpet.html

No jo, občas to tak bývá, že člověk míní, ale svět tak trošku mění. Sama jsem mu řekla, že se necítím jako když jsem ve Vietnamu bydlela poprvé a že se vlastně tak trošku těším domů. Všechno to šlo ven včetně kulatých slz. Divil se, netušil. No, jenže já jsem přesně ten typ člověka, který občas zatne zuby. Říkám si, že je to blbost, že si jen něco namlouvám a ono se to nějak poddá. Většinou si opravdu věci tak trošku vybájím, takže není potřeba hned vyšilovat. Pak jsou ale momenty, kdy vše vybublá na povrch a to jsou přesně ty momenty, kdy můj muž musí mít obrovskou trpělivost :) Ale, vraťme se zpět k pointě. Po tom našem večerním rozhovoru po večeři, kdy jsme “opět” šli popíjet s kamarády jsem si díky němu uvědomila jednu důležitou věc. Tentokrát to prostě nebude takové, jaké jsem si to představovala doma, ani kdybych se stavěla na hlavu. Jednoduše nás čekají přípravy na svatbu, která je tu obrovskou událostí a přiletěli na ní i příbuzní ze všech koutů Vietnamu, teta ze Saigon, maminky sestra, to je neskutečný smíšek a můj nejoblíbenější člen rodiny so far.

Mojí největší strastí v tuhle chvíli je ale asi jazyková bariéra. Asi si klepete na čelo, říkáte si, že se to dalo předpokládat a že přeci mám alespoň základy vietnamštiny. No, to sice mám, ale tohle, toto je úplně jiný level. Představte si, že jedete do Japonska nebo kamkoliv jinam, kde umíte z jazyku opravdu základní věty. Ano, rozhodně si umím koupit něco k jídlu, objednat si kafe, představit se, slovíčka základní (klasická zřejmě také rozeznám), jenže na nějakou konverzaci s příbuznými, no, na to ale má moje slovní zásoba ještě sakra daleko. A to si takto ještě nechte oči zavřené a představujte si dál. Postupně se za vámi domů přijíždí ukazovat různí příbuzní a první, co je zajímá je to, aby se s vámi seznámili. No, jenže, když nemluvíte jejich jazykem, tak je to dosti složité. Je fajn, když přijedou po jednom, to máte ještě vyhráno, jenže když jich na oběd přijede 5 nebo 6 a mluví všichni najednou, tak to už je opravdu jiná. Nejen, že nestíháte sledovat, kdo mluví, neumíte každého oslovit správným jménem a oslovením (ve Vietnamu je totiž rozdíl, zda se jedná o sestru mamky či taťky, dle toho musíte každého oslovovat úplně jinak), ale zároveň nemáte občas vůbec tušení o čem mluví. Pokud je vás u stolu více, tak já jsem se přistihla, a to poměrně často, že nevnímám, ale jakože vůbec :) Vypínám mozek, všechny jazyky a prostě neposlouchám, když ale najednou zaslechnu své jméno “Mai”, tak okamžitě zbystřím a začnu se usmívat, jakože rozumím. No, znáte to, občas nerozumíte, ale chcete vypadat, jako že alespoň něco málo víte :D

Při takových příležitostech, a že jich už bylo dostatek, jsem střídavě mimo realitu a v realitě a pokud se stane, že jsem v realitě a někdo na mě mluví, tak se snažím rozumět. Pokud to ale ani tak nejde a stále nechápu o čem je řeč, tak jen přikyvuji. Nejhorší jsou ty situace, když někdo mluví přímo s vámi a ostatní ještě sledují, to se vlastně soustředit musíte, ale hlavně musíte i odpovídat. Vzhledem k tomu, že většinou nemáte šanci rozumět, tak se hloupě ptáte desetkrát než vám dojde, co po vás chtějí a pak konečně ze sebe něco vyplodíte. Jak mi nevadí jazyky a kontakt se všemi (a to i cizími) lidmi, tak tyhle situace opravdu nevyhledávám a ani mě nepřijdou vtipné. Zřejmě proto jsem od příjezdu taková nesvá. 

Další věc je příprava svatby. Svatba je tu obrovská událost a musí se toho zařídit spoustu. Nejen, že zařídit, ale opět se jedná o spoustu příbuzných, návštěv a taky úklidu. Ano, čtete dobře, nevěsta si musí taky uklidit dům před svatbou :) Dnes nám přišla fotka, která bude jako uvítací před svatební bránou. Je to zřejmě velikost A1, jako předlohu jsme použili fotku z naší české svatby a tu nám upravili. Vypadá opravdu skvěle a jsem ráda, že si po dnešku můžeme udělat alespoň jednu “fajfku”. Dnes večer se bude zabíjet malý buvol, protože 5. už to celé vypukne. Celý dům se předělal, aby vypadal dobře, uklidil, vymaloval a tak podobně. Jednoduše velké gruntování před velikou událostí. Vzhledem k tomu, že momentálně opravdu není čas na cestování, tak jsem se rozhodla pár dalších článků věnovat právě naší svatbě a přípravě na ní. Máte se na co těšit, my už si tu jednou svatbou prošli (ženil se soused), takže i já malinko vím, co očekávat a nevím, zda se těšit nebo děsit už teď :D

Nicméně včera byla opět večeře s kamarády a jelikož probíhala venku za domem (omluvte špatnou kvalitu fotografie, tentokrát se nějak nepovedla), venku pobíhaly i místní děti. Nějak ty děti přitahuju, takže se ke mě hned všechny přidaly. Snažily se mluvit anglicky, ale vzhledem k tomu, že jsou ještě malé a nemají takové znalosti, musela jsem i já začít používat svou lámavou vietnamštinu. Chodí se učit do centra, které je pár domů od nás a včera na večeři dorazil i jejich učitel. Po pár hodinách už jsem dostala nabídku práce pro jeho centrum. Prý, ať nejezdíme domů a zůstaneme, že tam mohu učit angličtinu a mít z toho radost. Taková nabídka se sice neodmítá, ale musí se náležitě promyslet, i když spíše později také odmítnout vzhledem k tomu, že práce v čechách nás čeká po návratu až dost. Děti mi vždy dokážou zvednout náladu a tak se mi pomalu ta dobrá začala vracet. Navíc tam byl někdo, kdo konečně rozumí mému jazyku, angličtině a já si mohla pokecat!

A dorazil to dnešní nákup! Manžel mi slíbil, že od teď klidně můžu víc jezdit na moto po okolí, že se o mě nebojí a já prostě chtěla svou vlastní. Ano, je zcela malinově růžová, hrozně moc mi sluší a už se těším až ji pojedu projet! Dnešní nákup znamenal nádhernou helmu na moto. K mojí “rodinné” Hondě SH se bude sakra hodit! Jak já říkám svému muži. SH je velká, to je totiž motorka přímo pro mě, velká motorka na velký zadek, to mi přijde jako super nápad :D Nicméně jsem se už naučila řídit i manuál, takže není problém vypůjčit si nějakou silnější a menší motorku. Rozhodně též čekejte nějaké fotky z menšího výletu po okolí. Před svatbou to nebude asi nikam daleko, na delší výlet si budeme muset počkat až po ní. Ale po včerejším večeru se nebojím o to, že by má drahá polovička nechtěla se mnou někam vyrazit :)

Dnes si myslím, že už jsem vás nudila až moc, tak příště zase o svatbě! Budu se těšit :) Vaše Meggie, Markéta i Mai